Přidat šest berlínských moderních sídlišť, vybudovaných v letech 1913–1932, na seznam památek světového dědictví UNESCO mělo hned několik důvodů. Berlínská sídliště, ležící poměrně dost daleko od centra, nebyla válkou tak tragicky poškozena, a tudíž míra jejich autenticity, jakožto jeden z hlavních ukazatelů památkových hodnot, zůstala celkem vysoká.
Jejich čisté linie z nich udělaly obrovský vliv v architektuře a městském plánování 20. století. Sídliště se snažila nově přistupovat k otázce bytového standardu nejširších vrstev obyvatel a zmírňovat sociální nouzi a bytovou krizi, kterou Berlín předtím trpěl. Velmi zjednodušeně řečeno šlo o to, racionalizovat dispozici rodinného bytu, což znamenalo poskytnout mu dostatek světla, vzduchu a slunce (pod tehdejším heslem „Licht, Luft und Sonne“). Relativně úzké domy (většinou dvoutraktové dispozice), tedy nikoliv tradiční objekty s několika dvory za sebou, orientovat na ose sever–jih a optimálního oslunění dosahovat tak, že ložnice byly obráceny k východu a obytné prostory k západu.
Byty měly úsporné půdorysy, ale už s úplným hygienickým zázemím a lokálním nebo speciálním teplovzdušným topením, později pak již s ústředním vytápěním. Téměři všechny byty měly rozlehlé balkony, dostatečně dimenzované na sezení i ležení, s markýzami a závěsy kvůli intimitě – nezapomínejme, že šlo o úsporné objekty, kde se balkony nacházely dost blízko sebe. Od konce 20. let se jiÏ objevuje dálkové ústřední topení.
(zdroj: Ivan P. MUCHKA / 10. výročí prohlášení šesti meziválečných sídlišť v Berlíně za památku UNESCO)
Pokud chcete spojit tento berlínský vrchol s mnoha dalšími památkami hlavního města, pak je Berlin WelcomeCard dobrou volbou. Karta platí pro veřejnou dopravu v celém Berlíně a okolí, umožňuje výlety autobusem typu hop-on-hop-off a také nabízí bezplatný vstup do mnoha berlínských památek, které musíte vidět.
.png){kind=logo}
