Pravěká nákolní obydlí v okolí Alp (Prehistoric Pile Dwellings around the Alps) jsou mimořádným souborem archeologických nalezišť rozprostřených v šesti evropských zemích: Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii, Itálii a Slovinsku. Na Seznam světového dědictví UNESCO byla zapsána v roce 2011 podle kritérií (iv) a (v).

Prehistorická sídliště na kůlech, zapsaná na seznamu světového dědictví, leží z velké části pod vodou – u Bodamského jezera je jejich historie oživena v archeologickém skanzenu v Unteruhldingenu. Tato lokalita je spolu s dalšími 110 lokalitami s kůlovými obydlími v šesti evropských zemích od roku 2011 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. V jubilejním roce 2026 zavedou návštěvníky originální nálezy a nové muzeum u jezera na cestu do světa doby kamenné a bronzové.
Památku tvoří celkem 111 vybraných archeologických lokalit z více než 900 známých nalezišť v alpské a podalpské oblasti. Největší počet, 56 lokalit, se nachází ve Švýcarsku. Jednotlivá sídliště vznikala přibližně mezi 5000 a 500 př. n. l., tedy v období neolitu a doby bronzové.
Označení „nákolní obydlí“ zahrnuje pozůstatky pravěkých osad budovaných na březích jezer a řek nebo v mokřadech. Mnohé jejich části jsou dnes ukryté pod vodou nebo pod vrstvami sedimentů, takže na rozdíl od běžných památek UNESCO nejsou na první pohled téměř vůbec vidět. Právě vlhké prostředí ale vytvořilo mimořádné podmínky pro uchování organických materiálů.
Archeologové zde objevili nejen zbytky dřevěných domů a konstrukcí, ale také nástroje, textilie, keramiku, pozůstatky potravin, rostlin a zvířat. Díky tomu lze mimořádně podrobně rekonstruovat každodenní život prvních zemědělských komunit v Evropě, jejich zemědělství, chov zvířat i postupný rozvoj metalurgie.
K nejpozoruhodnějším nálezům patří dlabané čluny, dřevěná kola a nápravy dvoukolových vozů z období kolem roku 3400 př. n. l. nebo jedny z nejstarších dochovaných evropských textilií, datované přibližně do roku 3000 př. n. l. Nálezy také dokazují existenci dálkových obchodních tras, po kterých se přes Alpy přepravoval například pazourek, jantar, zlato, mušle a keramika.
Velkou výhodou dřevěných konstrukcí je možnost jejich velmi přesného datování pomocí dendrochronologie, tedy analýzy letokruhů. Vědci díky tomu dokážou sledovat vývoj jednotlivých vesnic, stavební techniky a změny osídlení v mimořádně dlouhém období.
UNESCO celý soubor považuje za jeden z nejvýznamnějších archeologických zdrojů pro poznání raných zemědělských společností v Evropě. Lokality zároveň ukazují, jak se pravěké komunity přizpůsobovaly změnám přírodního prostředí, klimatu a novým technologiím.



























Komentáře